H2O slaví 160 let

02.09.2020

Že se vám ten titulek nějak nezdá? Vždyť voda se podle astrofyziků a astrochemiků objevila ve vesmíru již nějakou miliardu let po Velkém třesku. A „naše voda“, kterou na Zemi pijeme a koupeme se v ní, je prý stará asi pět miliard let - dost na to, abychom si to ani neuměli představit.

Lidé odpradávna považovali vodu za základní element, až přišel otec moderní chemie Lavoisier a dokázal, že se jedná o sloučeninu kyslíku a „hořlavého vzduchu", jak se tehdy říkalo vodíku. Nebo ho možná předešel Cavendish, ale každopádně to bylo ve druhé polovině 18. století. A ne náhodou pak Lavoisier pojmenoval hořlavý vzduch jako prvek „hydrogen", z řeckých slov hydro (voda) a genes (tvořící). Takže když vypukla velká francouzská revoluce, měli jsme z vody už „H“ a „O“.

V devatenáctém století badatelská píle chemiků neustávala a poznatků se nahromadilo tolik, že v tom začal být, mírně řečeno, nepořádek, zejména v názvosloví, které dosud nemělo žádná pravidla. Například pro tak jednoduchou sloučeninu, jako je kyselina octová, existovalo v polovině 19. století devatenáct různých druhů či způsobů vyjádření jejího chemického vzorce. Nebyl také sjednocen systém atomových hmotností prvků. Problémů byla celé řada, stejně jako slovutných chemiků s vlastním osobitým pojetím, ale nebyla zde žádná organizační autorita, která by je mohla systematicky řešit a odlišná pojetí dovést ke shodě.

Proto byl na rok 1860 svolán do Karlsruhe první mezinárodní kongres chemiků, který se měl pokusit nejvíce problematické věci sjednotit nebo aspoň domluvit zásady či pravidla sjednocování. Organizace se ujali tři slavní němečtí organičtí chemici: Kekulé, Wurtz a Weltzien. Pozván byl každý, kdo tehdy v Evropě v chemii něco znamenal, aby se nikdo necítil být upozaděn a později případné výsledky nebojkotoval. Kongresu, který se konal ve dnech 3. až 5. září 1860, se zúčastnilo 126 chemiků ze 12 zemí (mimo Evropu bylo zastoupeno jen Mexiko). Těžko říct, jak moc byli zastoupeni Češi, protože za Rakousko se uvádí tito účastníci: Pebal ze Lvova, Wertheim z Pešti, Lang, Leieben, Folwarczny a Schneider z Vídně a Heinrich Hlasiwetz z Innsbrucku (ten aspoň pocházel z Liberce, byť to byl zřejmě Němec).

Zdaleka ne všechny problémy se podařilo tehdy v Karlsruhe vyřešit. Nicméně k úspěchům se řadí např. přijetí nové podoby atomových hmotností prvků, jak je v současnosti známe.

František Kožíšek

Převzato z časopisu Vodní hospodářství 7/8, 2020.

 

 

rolex hodinek