Ta čísla vídáme docela často, takže už nás možná ani neudivují. Přesto jsou stále stejně děsivá:
Letošní heslo Světového dne vody zní „Zrychlení změny“. A není tím myšleno varování před rychle se měnícími podmínkami. Znamená to apel na zrychlení změn, které by měly přinést každému na zeměkouli přístup k pitné vodě a bezpečné nakládání s odpadními vodami. Ambiciózní cíl, dosáhnout tohoto stavu v roce 2030, se zdá být nereálný. A to právě i v souvislosti s tím, že čas je proti nám a každým rokem se zvětšuje rozloha oblastí ohrožených nedostatkem vody, neúrodou a chudobou.
Staň se změnou!
Jak můžeme pomoci v této aktivitě my? Neschvalujeme zákony, nemáme v rukou ekonomické nástroje. Přesto podle OSN každý z nás může pomoci a ukazuje to na příběhu, který si vypráví Kečuové, peruánští domorodci.
Jednoho dne zachvátil les požár. Všechna zvířata se dala na útěk. Z bezpečí pak smutně hleděla na zkázu jejich domova. Najednou zpozorovala kolibříka, který létal nad jejich hlavami nad požár a zpět. Když se ho ptala, co to dělá, odvětil, že létá k jezeru pro vodu a snaží se uhasit oheň. Zvířata se mu smála, že on přece nemůže ten oheň hasit. Kolibřík jim odvětil: „Dělám, co mohu!“
Opravdu každý může přispět svojí kapkou. Ale my, vodohospodáři, možná o něco více. Využijme toho, že máme blízko k vodě, že jí rozumíme. Pojďme příkladem, staňme se ambasadory správného chování, ochrany vody, omezování plýtvání. Staňme se změnou! Nám budou lidé věřit více než politikům nebo aktivistům. My o té změně nepovídáme. My ji žijeme.
